Osobní zájmena mají v angličtině na rozdíl od češtiny pouze dva tvary pro našich sedm pádů (pády vyjadřujeme pomocí slovosledu věty a předložek) - podmětový (subjektový) pád, který odpovídá našemu 1. pádu a předmětový (objektový) pád, který používáme pro ostatní pády, tedy stojí-li osobní zájmeno v předmětu, a to i po předložce.

1.

Zájmeno I se píše vždy jako velké písmeno.

2.

Angličtina má tzv. PŘIROZENÝ ROD. To znamená, že zájmena "HE" a "SHE" používáme,

mluvíme-li o lidech, u zvířat pouze jsme-li si jisti, že jde o samce (HE) nebo samičku

(SHE). Při odkazování na věci, abstraktní pojmy, zvířata atp. v jednotném čísle

používáme zájmeno IT (nerozlišujeme rod).

- This is my mother. She is a doctor.

- This is my father. He is a manager.

- This is my book. It is new.

2.

V současné angličtině se tvary I, he, she používají pouze bezprostředně před

slovesem, v jiných případech se běžně používají tvary me, him, her.

Platí to i pro zvolací věty.

- It's me. (To jsem já.)           

- That's him. (Tamto je on.)

- Not me! (To tedy ne! Já nikdy!)

3.

Po BUT, AS, THAN bývá obvykle podmětový (subjektový) pád, po EXCEPT a LIKE

předmětový (objektový pád).

- She is as old as I.                 

- I don't want to be like him.

4.

Zájmeno "IT" se často používá ve funkci neosobního podmětu, ve funkci tzv.

přípravného podmětu a v ustálených spojeních.

- It is raining. (Prší.)                 

- It is cold. (Je chladno.)           

- It is Sunday tomorrow. (Zítra je neděle.)

- It is difficult to say yes or no. (Je těžké říci ano nebo ne.)