Vždy po nich musí následovat podstatné jméno, přídavné a podstatné jméno nebo podstatné jméno s výrazem "OWN". Přivlastňovací zájmena mají stejný tvar pro mužský, ženský i střední rod, pro jednotné i množné číslo a neskloňují se (mají stejný tvar ve všech pádech - nemají pádové koncovky).

MY     -     můj

OUR     -     náš

YOUR     -     tvůj

YOUR     -     váš

HIS     -     jeho

THEIR     -     jejich

HER     -     její

ITS     -     jeho

my hat, your house, his car,

her son, its name, our garden,

your parents, their country,

my new hat, my new red hat,

my own room, …

1.

Angličtina používá přivlastňovací zájmena mnohem častěji než čeština, např. při

výrocích o částích těla nebo oděvu apod.

- Put on your coat.                              

- He has a pencil in his hand.               

- They have lost their keys.

- I have left my watch at home.

2.

Angličtina nemá zájmeno „SVŮJ“. Místo něj používáme přivlastňovací zájmeno ve shodě s podmětem:

- I love my house.     (Miluji svůj dům.)

- He loves his house.      (On miluje svůj dům.)

- They love their house.       (Oni milují svůj dům.)

3.

V angličtině nejsou přípustné kombinace nesamostatného přivlastňovacího zájmena s členem, ukazovacím nebo neurčitým zájmenem. Tyto situace se vyjadřují pomocí samostatného přivlastňovacího zájmena a vazby s předložkou "OF" a "OWN".

- a your friend     = a friend of yours

- the my book     = the book of mine

- this their garden     = this garden of theirs

- these her problems     = these problems of hers

- no my fault      = no fault of mine