PŘEDPŘÍTOMNÝ PROSTÝ ČAS

(PRESENT PERFECT SIMPLE TENSE)

 

 

Exercises PDF version Menu Grammar

 

  

Tento anglický čas vyjadřuje událost, která se odehrála v nespecifikované době v minulosti, ale která má jasnou a podstatnou vazbu na přítomnost (svými důsledky nějakým způsobem zasahuje do přítomnosti). Tato vazba je založena na vztahu mezi něčím, co bylo, a něčím, co s tím teď nějak souvisí. Užití tohoto času se vztahuje na celou řadu situací (souvislost mezi dvěma časovými rovinami).

Zajímá nás výsledek děje, a ne jeho průběh. Tento čas tedy nemůžeme použít, je-li ve větě přímo nebo nepřímo uvedený čas konání děje.

Tento anglický čas do češtiny překládáme minulým a někdy i přítomným časem.

 

 

STRUKTURA PŘEDPŘÍTOMNÉHO PROSTÉHO ČASU

 

 

PODMĚT

+

PŘÍTOMNÝ PROSTÝ ČAS

SLOVESA TO HAVE

+

PŘÍČESTÍ MINULÉ TRPNÉ VÝZNAMOVÉHO SLOVESA

 

 

 

 

 

PODMĚT

+

HAVE, HAS

+

SLOVESO + ED,

TŘETÍ SLOUPEC

 

 

OZNAM

OTÁZKA

ZÁPOR

I have worked.

have I worked?

I have not worked.

You have worked.

have you worked?

You have not worked.

He has worked.

has he worked?

He has not worked.

We have worked.

have we  worked?

We have not worked.

You have worked.

have you worked?

You have not worked.

They have worked.

have they worked?

They have not worked.

 

 

Můžeme používat i zkrácené tvary:  I’ve worked.     He’s worked.      They’ve worked.

 

TÁZACÍ VĚTA

Otázku v prostém předpřítomném čase tvoříme stejně jako u samostatného slovesa “to have” obrácením slovosledu.

Krátká odpověď:            Yes, I have.       No, we haven’t.

                                    Yes, he has.     No, she hasn’t.

 

ZÁPOR

Zápor prostého předpřítomného času tvoříme stejně jako u samostatného slovesa “to have” přidáním “NOT”. Používáme i zkrácené tvary haven’t, hasn’t.

 

Výslovnost pomocného slovesa HAVE je oslabená [hcv], pokud na něj není kladen důraz.


 

POUŽITÍ PŘEDPŘÍTOMNÉHO PRŮBĚHOVÉHO ČASU

 

 

1.     Vyjádření minulé zkušenosti – popisujeme skončený děj, který se odehrál v minulosti, přičemž ve větě není žádné příslovečné určení času ale výsledek děje je evidentní. Do češtiny překládáme většinou minulým časem. Potřebujeme vyjádřit, že se něco vůbec odehrálo, a že z toho něco plyne. Není důležité kdy, kde a kam apod., chceme jen říct, že jsme danou věc zažili, že máme určitou minulou zkušenost (navštívili jsme určitou zemi, četli jsme nějakou knihu, o které je řeč apod.). Můžeme vyjádřit i to, kolikrát jsme již něco vůbec udělali. (Naopak minulý čas používáme pro popis minulého děje tehdy, když je důležité oznámit jeho časové zařazení nebo informace o průvodních okolnostech).

 

- I have bought a new coat. – Koupila jsem si nový kabát. (Mám ho.)

- He has gone to England. – Odjel do Anglie. (Teď tady není.)

- We have left our watches at home. – Zapomněli jsme si doma hodinky. (Teď nemůžeme zjistit,  

  kolik je hodin.)

- I have read all Dickens‘ books. – Četl jsem všechny knížky od Dickense. (Znám je, mohu si o

  nich povídat.)

- I have read Hamlet five times. – Hamleta jsem četl pětkrát.

- I’m sorry, I’ve eaten all the cake. - Je mi líto, ale snědl jsem všechen koláč. (Už žádný není.)

- The price of petrol has gone up again. - Cena benzínu už zase stoupla. (Zase budeme muset

  platit víc.)

 

2.    Nedostatek minulé zkušenosti – pokud s něčím zkušenost nemáme (nebo alespoň prozatím), opět z toho pro přítomnost může něco vyplynout. V těchto větách často používáme příslovce NEVER, které klademe mezi pomocné sloveso a příčestí významového slovesa.

 

- I have never heard his music. Nikdy jsem jeho hudbu neslyšel. (Nemohu říct svůj názor.)

- Don't ask me. I haven’t read Hamlet. Mne se neptej, já sem Hamleta nečetl. (Nic o tom nevím.)

 

3.    Patří sem i otázky, kdy se ptáme na něčí zkušenost, a to tehdy, nezajímá-li nás, kdy tato zkušenost vznikla, ale zda vůbec existuje. V těchto otázkách často používáme příslovce EVER (vůbec kdy, někdy). V češtině tyto otázky často uvádíme pomocí “UŽ”:

 

- Have you bought it? - Už jste to koupili?

- Have you seen this film? – Už jste ten film viděli?

- Have you ever eaten prawns? – Jedli jste už někdy krevety?

 

4.    Ptáme-li se, zda někdo NĚKDE vůbec kdy byl, nebo konstatujeme-li, že nikoliv, užíváme sloveso BE (been) a předložku TO:

 

- Have you ever been to London?

- Has he ever been to the cinema?

- Have they ever been to the country?

- Have your parents ever been to your school?

- Have you ever been to the U.S.A.?

 

5.    Vyjádření, že se něco děje poprvé, podruhé ,...

 

- It’s the first time I have been here. – Jsem tady poprvé. To je poprvé, co jsem tady.

- This is the second time we have moved this year. - Letos se stěhujeme už podruhé.

 

6.    Vyjadřuje skončený děj spadající do dosud neukončeného období (časového úseku),  tedy období, jenž ještě neskončilo a obsahuje i přítomnost:

 

- this week, this month, this year, this century

- today, this morning, this afternoon, this evening

- recently, lately (v poslední době)

- all day, always, often, never

- so far (doposud), up to now (až doposud)

- since (od té doby až dosud)

- not yet (ještě ne)

 

Výrazy YET a SINCE stojí obvykle až na konci věty. YET můžeme použít v záporné větě (tehdy znamená JEŠTĚ NE) a také v kladné otázce, kde znamená UŽ – VŮBEC.

 

- I have seen him this week. – Viděl jsem ho tento týden.

- He has brought it today. – Přinesl to dnes.

- She has recently spent a lot of money. – V poslední době utratila hodně peněz.

- Only three people have phoned so far. – Zatím zavolali pouze tři lidé. (Možná ještě někdo

  zavolá.)

- I have never liked opera. – Nikdy se mi opera nelíbila. (Ani teď.)

- I have not seen him since. – Od té doby jsem ho neviděl.

- I have never seen him. – Nikdy jsem ho neviděl.

- I have not seen him yet. – Ještě jsem ho neviděl. (Ale možná ho ještě uvidím.)

- I haven’t met her parents yet. – Ještě jsem se s jejími rodiči neseznámil.

- Have you met her parents yet? – Už ses seznámil s jejími rodiči?

 

7.    Minulý ukončený děj, u kterého je doba  konání určena některým z výrazů:

 

- just - právě, právě teď                   

- already - už                               

- I have just seen him. – Právě jsem ho viděl.

- I have already seen him. – Už jsem ho viděl.

 

8.    Oznamujeme novinky, které mají dopad na přítomnost. Často se s tímto časem setkáváme např. ve zpravodajství.

 

- The Czech president has arrived in London. – Český prezident přijel do Londýna.

  (Ještě tam je.)

- Another hospital has closed in the capital. – Další nemocnice v hlavním městě byla zavřena.

  (Není v provozu.)

 

9.    Předpřítomný čas často používáme i tehdy, když konstatujeme. nebo se ptáme, jestli se uskutečnil nebo neuskutečnil děj, který již podle očekávání měl proběhnout.

 

- Have you done your homework, Tom? – Už sis napsal úkoly, Tome? (Jestliže ano, můžeš

  si teď hrát.)

- I haven’t told my parents yet. – Ještě jsem to rodičům neřekl. (Ještě mne to čeká.)

 

10.  Když hovoříme o výsledku nebo následku děje, který se stal v minulosti (se spojkou because:

 

- He is dirty because he has fallen down.

- They are angry because she has not prepared any dinner for them.

- I am unhappy because I have lost my keys.

 

11.  Předpřítomným časem popisujeme pouze prvotní děj. Doplníme-li ho nějakými podrobnostmi, nehovoříme již o dopadu tohoto děje na přítomnost, ale o samotné události a přejdeme do minulosti a tedy i minulého času.

 

- I have bought you his new book.

  Great! Where did you find it?

  They had it in the centre.

 

- Have you told your parents the news?

  Yes, I told them in the morning.

  What did they say?

 

   

Back to the top