Vyjadřuje budoucí děj nebo stav, konstatování něčeho, co se odehraje v budoucnosti, nebo předpoklad, že se to stane. Vyjadřuje budoucnost, která závisí zcela na objektivních okolnostech a také předpověď budoucnosti.

Tímto časem tedy vyjadřujeme především:

1.    Budoucí děj, který jsme se rozhodli vykonat v okamžiku promluvy (momentální rozhodnutí), jako bezprostřední reakci na určitý podnět. (I can’t do this homework. ~  I’ll help you then.)

2.    Předpověď založenou na úsudku, zkušenostech, odhadu, nikoliv však (na rozdíl od be going to) na konkrétních okolnostech patrných v tuto chvíli. (You won’t pass the test. – vím, že ses neučil)

3.    Sliby, hrozby a jiné reakce na vzniklou situaci. (I’ll never do it again.)

PODMĚT

+

WILL, SHALL

+

HOLÝ NEURČITEK VÝZNAMOVÉHO SLOVESA

OZNAMOVACÍ ZPŮSOB

Výraz ”SHALL” používá britská angličtina pro 1. osobu jednotného a množného čísla. Americká angličtina používá pro všechny osoby výraz WILL. Slova WILL, SHALL tady nemají samy o sobě význam, jsou to pomocná slovesa – jsou pouze znakem budoucího času.

I will (shall) come                               

you will come                         

he will come                           

we  will (shall) come

you  will come

they will come

- I will (shall) help you tomorrow.

- She will arrive next week.

- We shall (will) be here on Sunday.

- They will go there by bus.

Otázku u prostého budoucího času tvoříme výměnou slovosledu mezi podmětem a pomocným slovem WILL nebo SHALL.

Zápor prostého budoucího času tvoříme přidáním ”NOT” za WILL nebo SHALL. Používají se i zkrácené tvary WON‘T  [wcunt], SHAN‘T  [ša:nt].

OTÁZKA

ZÁPOR

will (shall) I come?

I will (shall) not come

will you come?

you will not come

will he come?

he will not come

will (shall) we come ?

we  will (shall) not come

will you come?

you  will not come

will they come?

they will not come

- Will (Shall) I help you tomorrow?

- Will she arrive next week?

- Will they go there by bus?  Yes, they will.  No, they won‘t.

- I won‘t help you tomorrow.

- She will not arrive next week.

- They will not go there by bus.

1.   Tvary tohoto budoucího času se běžně vyskytují v hlavní větě v souvětích podmínkových

reálných (if = jestliže, -li) a v souvětích časových (when, after, before, as soon as, till…).

      - He will phone me when he decides to come.

      - Nobody will meet him at the station if he arrives sooner.

2.   Jasný náznak úmyslu a okamžitého rozhodnutí bývá jen v prvních osobách v kladných větách

(hlavně s výrazy I think, I expect, I'm sure, I promise).

      - I promise. I will help you.

      - I will get it for you.

      - I think you'll win.

3.   Forma ”SHALL I DO IT?” má častěji význam ”Mám to udělat?” než ”Budu to dělat?”

      - Will he be present? - Bude tam?

      - Shall he be present? - Má tam být?

4.    Otázka ”WILL YOU DO IT?” má dvojí význam:

- Uděláte to?

- Udělejte to,  prosím!  (zdvořilá žádost)