Chceme-li zjistit, jestli je něco pravda, nebo ne,  očekáváme-li tedy odpověď ano/ne, použijeme zjišťovací otázku. V češtině může být kladná i záporná, aniž by to nějak podstatně změnilo smysl věty. (Máš hlad? – Nemáš hlad? Víš, kolik je hodin? – Nevíš, kolik je hodin?)

V angličtině na rozdíl od češtiny však záporná zjišťovací otázka nevyjadřuje úplnou neznalost. Často je to spíše překvapená, rozzlobená, udivená atp. reakce na stav, o kterém již víme, a tento typ vety odpovídá českým otázkám s COŽPAK.

- Aren’t you hungry? (Cožpak nemáš hlad? – Vždyť od oběda už uplynulo hodně času.)

- Don’t you know that? (Cožpak vy to nevíte?)

- Can’t you at least try? (Nemůžeš se alespoň snažit?)

- Won‘t they come? (Cožpak ono nepřijdou?)

Zápornou zjišťovací otázku používáme i tehdy, jsme-li si něčím téměř jisti, ale raději si to chceme ještě nechat potvrdit:

- Isn’t that your brother over there?  (Není támhleto tvůj bratr? – Každopádně je mu podobný.)

- Isn’t it her birthday on Wednesday? (Nemá náhodou ve středu narozeniny? – Mám pocit, že

  ano.)