Jsou to věty, které odpovídají na otázku „PROČ ?“, vyjadřují účel, cíl, který má být dosažen. Když je ve vedlejší větě stejný podmět jako ve větě hlavní, vedlejší věta účelová se zkrátí na neurčitek slovesa bez ohledu na to, v jakém čase je hlavní věta. Neurčitek může být zdůrazněný vazbami IN ORDER TO, SO AS TO. Tyto vazby se často používají v záporných větách. Mezi IN ORDER a SO AS není žádný významový rozdíl.

HLAVNÍ VĚTA +

TO +

NEURČITEK

HLAVNÍ VĚTA +

IN ORDER (NOT) TO +

NEURČITEK

HLAVNÍ VĚTA +

SO AS (NOT) TO

NEURČITEK

1.      Harry studies very hard TO BE the best student in his class.

2.      Harry studies very hard IN ORDER TO BE the best student in his class.

3.      Harry studies very hard SO AS TO BE the best student in his class.

- Mary opened the window (in order) to air the room.

- Their son works hard (in order) to earn a lot of money.

- Mr. Green got up very early in order not to miss the morning train.

- Mr. Smith bought a TV set in order not to have to go to the cinema.

- I will come (in order) to help you.

- Susan practises singing every day (in order) to be a singer.

- I learn it to know it.

- He went to his room to get some sleep.

- Why do you learn English?

  In order to be able to read English books.

- Why are you running, Tom?

  In order not to be late for school.

Při vyjadřování účelu se samostatný infinitiv s TO používá hlavně u sloves vyjadřujících nějaký pohyb:

- He came to say goodbye.

- She went there to visit them.

Účel můžeme vyjádřit i vedlejší větou se spojkou SO (THAT) a to jak ve větách se stejným podmětem v hlavní a vedlejší větě, tak i ve větách s různými podměty, kde většinou není možné použít neurčitek. Problémem je, že je-li hlavní věta v minulém čase, musíme ve vedlejší větě uplatnit souslednost časů jako v nepřímé řeči.

- I want to speak to him so that I can warn him.

  (Chci s ním mluvit, abych ho mohl varovat.)

- She invited me so that I could meet her friends.

  (Pozvala mě, abych se mohl seznámit s jejími přáteli.)