VZORCE, FUNKCE

  PDF verze pro tisk

Line

Kromě textu a čísel můžeme v programu Excel do buněk vkládat i vzorce. Do vzorce zapisujeme vztahy a adresy buněk, se kterými budeme provádět výpočet. Excel zobrazuje obsah buňky se vzorcem dvěma způsoby. V samotné buňce vidíme výsledek výpočtu a v řádku vzorců vidíme vzorec, a to nezávisle na formátu buňky. Standardně platí, že vzorec můžeme vytvořit my sami jeho napsáním do buňky, můžeme využít naprogramované funkce pomocí operace VLOŽIT - FUNKCE nebo použitím ikony FUNKCE v řádku vzorců.

PRAVIDLA PRO TVORBU VZORCŮ

  1. Vzorec je syntakticky správný zápis, podle kterého se uskuteční výpočet a v buňce se zobrazí výsledek. V závislosti na obsahu vzorce může být výsledkem číslo, datum a čas, text nebo logická hodnota T/F. Vzorec je jakoby zapsaný na zadní straně buňky a vidíme ho v řádků vzorců. Vzorec začíná vždy znakem „=“, který píšeme z klávesnice. Vzorec nebo funkce se zapisuje do buňky, která je právě aktivní, je na ní kurzor (rámeček).

  2. Vzorec=Operand1Operátor1Operand2Operátor2..... Operandem může být číslo (konstanta), text, datum, čas, adresa buňky, název buňky, funkce, logická hodnota, chybová hodnota, vektor...) Délka vzorce je maximálně 1024 znaků. Dále může vzorec obsahovat závorky.

  3. Souřadnice - adresy buněk můžeme do vzorců zadávat buď psaním z klávesnice nebo při psaní vzorce kliknout na příslušnou buňku myší.

  4. Zápis vzorce nebo funkce nesmí obsahovat mezery.

  5. Funkce patří mezi nejpoužívanější nástroje tabulkových procesorů. Excel jich využívá několik desítek. Název funkce a její argumenty můžeme zadat:

    • přímo ve vzorci psaním z klávesnice,

    • použít postup VLOŽIT – FUNKCE,

    • použít ikonu „fx“ z řádku vzorců,

    • klávesovou zkratku SHIFT+F3,

    • šipku u tlačítka pro funkci SUMA.

    • Seznam naposledy použitých funkcí se zobrazí po kliknutí na šipku za polem s názvem aktivní buňky v řádku vzorců.

    • Při psaní vzorců z klávesnice se po zapsání znaku „=“ v poli názvů v řádku vzorců objeví naposledy použitá funkce a za jejím názvem šipka, která otevírá seznam nejčastěji používaných funkcí, ze kterých si můžeme vybrat.

    • Všechny uvedené způsoby volby funkce vyvolají dialogový panel pro zadání parametrů - argumentů funkce.

    • U postupu VLOŽIT – FUNKCE ještě předchází výběr kategorie funkcí (matematické, statistické, logické, ….) a potom konkrétní funkce z dané skupiny.

    • Po zvolení funkce se objeví dialogový panel pro danou funkci, do kterého vkládáme argumenty, vidíme tam popis funkce a výsledky.

    • Argumenty vkládáme z klávesnice nebo vybíráním buněk myší.

    • Příklad dialogového panelu funkce je uveden v další kapitole u funkce SUMA. Zápis funkce: =KLÍČOVÉ SLOVO(ARGUMENT1;ARGUMENT2; {ČÍSLO1;ČÍSLO2;...} ...) Každý z argumentů musí být kratší než 256 znaků a celá funkce nesmí být delší než 1024 znaků.

funkce1

funkce2

funkce3

  1. Parametry - argumenty funkce jsou uzavřeny v kulatých závorkách a vzájemně jsou odděleny středníkem - „ ; “. Argumenty typu pole se zapisují do složených závorek. Argumentů může být v jedné funkci až 30. Parametrem nemusí být pouze konkrétní číselná hodnota nebo adresa jedné buňky, ale také řetězec buněk typu Ax:Ay, nebo výraz typu 100*20, A3*5, ...)

  2. Při tvorbě a vyhodnocování vzorců platí matematické zákony. Výpočet se standardně provádí zleva doprava. Pořadí výpočtu se však mění podle priority operátorů a závorek.

  3. Při psaní vzorců používáme následující operátory:
    Operátor   Účinek
    +   součet
    -   rozdíl
    /   podíl
    *   součin
    ^   umocňování
    %  

    znak procenta

    • ARITMETICKÉ OPERÁTORY provádějí základní matematické operace, kombinují čísla a vytvářejí číselné výsledky. Operátor Účinek + součet - rozdíl / podíl * součin ^ umocňování % znak procenta

    • Př.:

      • =A1*(A2+A3)-(B1+B7)/4

      • =C1*B5^C2

      • =D18*G28/LIST2!A1

      • =SUMA(A1:A3;A5;A8;A10*10)

    • RELAČNÍ OPERÁTORY srovnávají dvě hodnoty a vytvářejí logickou hodnotu PRAVDA, NEPRAVDA. = rovnost >= větší nebo rovný > větší než <= menší nebo rovný < menší než <> nerovnost

    • REFERENČNÍ OPERÁTOR - „:“ (dvojtečka) vytváří odkaz na všechny buňky mezi uvedenými hranicemi včetně, např. A1:A10, A1:C12, ... Umožňuje jednodušší, snadnější a pohodlnější zápis funkcí, ve kterých chceme počítat se souvislou řadou buněk v řádku nebo sloupci.

    • TEXTOVÝ OPERÁTOR „&” umožňuje spojení-zřetězení textových dat, např. „Microsoft“&„Office“ = „MicrosoftOffice“

    • Priorita operátorů:

    1 : oblast buněk   6 ^ umocňování
    2 ; výpočet argumentu   7 *,/ součin, podíl
    3 mezera – průnik oblastí   8 +,- součet, rozdíl
    4 – zápor, negace   9 & textový operátor
    5 % znak procenta   10 relační operátory
  4. Relativní odkazy – při kopírování vzorců pro následující řádky nebo sloupce se Excel snaží využít logiku vzorce a podle toho, kam vzorec vložíme, upravuje i odkazy v něm obsažené. V tomto případě jde o „relativní odkazy“. Tyto odkazy se při kopírování vzorců mění podle polohy vzorce (aktualizuje se číslo řádku nebo označení sloupce). Relativní odkaz má tvar A7, H426, …

  5. Absolutní odkaz – někdy je při kopírování vzorců potřebné, aby se některé odkazy (adresy některých buněk) neměnily. K tomu slouží tzv. „absolutní odkaz“, kterého dosáhneme tak, že před názvem sloupce a číslem řádku v odkaze vkládáme znak „$“: A$7, $A7, $A$7. Absolutní odkaz dosáhneme i tak, že napíšeme odkaz relativní a znak „$“ zapíšeme pomocí klávesy F4: (S – označení sloupce, Ř – označení řádku) 1x F4 - $S$Ř 2x F4 - S$Ř 3x F4 - $SŘ 4x F4 - SŘ

  6. Při psaní vzorců se mohou relativní a absolutní odkazy kombinovat.

  7. Provádíme-li výpočty s odkazy na buňky v jiném listě sešitu, adresa těchto buněk musí obsahovat i název listu a vykřičník – List1!A4. Víceslovní názvy listů uvádíme v jednoduchých uvozovkách – ’Inventura 2003’!C16. Pokud odkazujeme vzorec na buňky v úplně jiném sešitě-dokumentu, ale ve stejné složce, píšeme do hranatých závorek název dokumentu – [Výsledovka.xls]List2!A7, ‘[Výsledovka_2003.xls]Dílčí_výsledek‘!A7.

VÝPOČTY V SEŠITĚ

  • Čísla jsou uložena s přesnosti 15 platných čísel.

  • Při změně hodnoty v některé buňce se automaticky přepočtou buňky závislé na změněné buňce.

  • Výpočty probíhají na pozadí.

  • Při otevření sešitu se přepočtou vzorce závislé na změněné buňce.

  • Při otevření sešitu vytvořeného ve starší verzi programu ve přepočtou všechny vzorce.

PŘEPOČET SEŠITU

Každá změna se promítá do všech vzorců, kterých se týká. U velkých provázaných tabulek by to mohlo zdržovat v práci a tehdy můžeme automatický výpočet vypnout postupem NÁSTROJE-MOŽNOSTI-VÝPOČTY-RUČNĚ. Výpočet se potom provede po stisknutí klávesy F9.

PŘEVOD VZORCŮ NA HODNOTY

Když po výpočtu nechceme nebo nepotřebujeme uchovávat v buňkách vzorce ale pouze jejich výsledky, postupujeme takto:

  • Označíme příslušné buňky a zkopírujeme je některým z existujících způsobů, kurzor neposouváme.

  • Použijeme postup ÚPRAVY-VLOŽIT JINAK-HODNOTY. Tím změníme vzorce na hodnoty. Po označení můžeme použít i postup F2-F9-ENTER.

  • Chceme-li zlikvidovat vzorec hned po jeho zadání, použijeme pro zapsání vzorce postup F9, CTRL+“=“, ENTER.

SIGNALIZACE CHYB

Je-li v buňce chyba nebo možná chyba, je v jejím levém horním rohu zelený trojúhelníček a objeví se tlačítko „Možnosti chyb“. Toto tlačítko zobrazí detekovanou chybu a příkazy na její řešení.

Na obsah

Line

 

Poslední aktualizace: 12.12.2004

webmaster