INTERNET, WWW

  PDF verze pro tiskCvičení

Line

Obsah:

Line

Internet

Internet je celosvětová síť navzájem propojených počítačů (serverů), na kterých jsou uloženy nejrůznější informace, dostupné pomocí různých služeb (www, email, diskusní skupiny, stahování textů a obrázků apod.). Internet je tedy nástroj pro komunikaci, získávání, vyhledávání a prezentování informací. Dnes slouží Internet jako:

DATABANKA INFORMACÍ - pomocí programu zvaného webový prohlížeč se dají na obrazovce v podobě stránek zobrazit jakékoliv informace. Tyto informace jsou nějakým způsobem propojené a lze je hledat jako v rejstříku knihovny. Umožňuje zobrazovat text, obrázky, přehrávat zvuky nebo videosekvence. Každý uživatel Internetu může přidávat nové informace.

POŠTOVNÍ SCHRÁNKA - téměř každý, kdo má přístup na Internet, ho využívá pro komunikaci pomocí elektronické pošty (e-mailu). E-mail je rychlý (pokud nenastanou problémy, měla by se elektronická poštovní zpráva objevit u adresáta skoro okamžitě - putuje téměř rychlostí světla), levný (nemusí se platit poštovné), pohodlný (kvůli odeslání nemusíme odcházet z domova). Dají se posílat texty, obrázky, zvuky a jiné dokumenty.

NOVINY, ROZHLAS - každé noviny a mnoho rozhlasových i televizních stanic z reálného světa mají svoji verzi na Internetu. Zveřejnění informací a zpráv na Internetu je pohotovější a rychlejší než klasickým způsobem.

OBCHODNÍ DŮM A BANKA - firmy dělají prostřednictvím Internetu reklamu pro svoje výrobky, nebo je i prodávají. Také banky zpřístupňují své služby klientům na Internetu. Tak je možné přes Internet manipulovat se svým účtem - vybírat peníze, platit a nakupovat po Internetu.

KAVÁRNA - DISKUSNÍ KLUB (diskusní skupiny na libovolné téma). Internet je jako živá bytost. Nikdo ho neřídí a neorganizuje. Jak vypadá, to závisí pouze na těch, kteří ho používají.

Historie internetu

Začátkem 60. let v USA se začaly objevovat myšlenky na vytvořeny sítě, která by spojovala významné počítačové uzly a byla schopna přežít jaderný útok. Výzkumní pracovníci ze sdružení RAND, univerzity MIT, UCLA přišli s řešením - vybudování sítě bez centrálního uzlu. Tento výzkum podpořila agentura amerického ministerstvo obrany DARPA, v roce 1969 byly dány do provozu první 4 uzly této sítě umístěné na amerických univerzitách. Síť byla nazvána ARPANET a v roce 1971 již měla 15 uzlů.

V roce 1973 se připojuje britská University College of London a norská Royal Radar Establishment.

V roce 1983 se oficiálně používají protokoly TCP/IP. Od roku 1983 do roku 1992 se zvedl počet připojených počítačů z tisíce na milion. Vznikly počítačové sítě EUNET (European UNIX Network), EARN (European Academic and Research Network), japonská síť JUNET a britská síť JANET (Joint Academic Network) a páteřní síť NSFNET, která spojovala pět nejdůležitějších amerických superpočítačových center.

V roce 1991 byl předveden systém Gopher, který byl předchůdcem systému WWW.

V roce 1989 Tim Berners-Lee vynalezl - hypertextové dokumenty (texty, které obsahují odkazy na další dokumenty, které mohou být umístěny na jiném počítači) a tento systém dnes nazýváme World Wide Web. Nedlouho poté umožňuje systém WWW používat i obrázky což s jeho intuitivním ovládáním umožňuje masové rozšíření internetu.

V roce 1992 National Science Foundation umožňuje připojení i komerčním subjektům na základě přijatého zákona High Performance Computing Act (předkladatel Al Gore). Jednou z nejvýznamnějších vlastností internetu je, že vlastně centrálně nikomu nepatří. Existují instituce které se snaží aspoň určovat vývoj internetu jako Internet Society (ISOC), Consorcium (W3C), organizaci InterNIC (přiděluje IP adresy a domény). Vývoj internetu je stejně rychlý jako vývoj počítačové techniky, přibližně každý rok se počet připojených počítačů zdvojnásobuje.

Internet v ČR se objevuje za doby ČSFR - listopad 1991. Na ČVUT se úspěšně připojily na internet k uzlu v Linci. V prosinci 1991 byl schválen projekt na vybudování páteřní sítě spojující univerzitní města a vzniknul tzv. FESNET, který se v roce 1993 rozdělil na CESNET a slovenskou část SANET.

Připojení k internetu

Připojit se k Internetu znamená získat přístup k serveru - počítači, který už je k Internetu připojen. Existují firmy, které se zaměřují na poskytování připojení k Internetu pro drobné uživatele - školy, podniky, domácnosti. Takové firmy nazýváme poskytovatel internetových služeb (ISP - Internet Service Provider). Tyto firmy nabízejí připojení za určitý poplatek. Způsoby připojení počítače k Internetové síti jsou různé podle množství dat, která budeme přenášet i podle našich finančních možností:

  • Největší uživatelé - velké podniky - se připojují pomocí satelitního spojení nebo kabelů, které si nainstalují sami nebo si je pronajmou od telekomunikačních společností.

  • Střední uživatelé (podniky, školy) se připojují pevnými linkami, které si pronajmou od telekomunikací nebo krátkovlnným spojením s poskytovatelem.

  • Drobní uživatelé (domácnosti, malé firmy, menší školy) se mohou připojit pronajmutím pevné linky od telekomunikací nebo pomocí telefonu (vytáčení linky). Spojení tehdy probíhá jako při telefonování. Počítač vytočí číslo poskytovatele připojení a jestliže toto číslo není obsazeno, naváže se spojení. Platí se poplatek jako v případě normálního telefonního hovoru.

  • Připojení prostřednictvím kabelové televize.

Pro připojení se do Internetu potřebujeme zařízení, která umožní počítačům po lince spolu komunikovat. Některá tato zařízení jsou ukryta uvnitř počítače, některá se připojují zvenčí.

Pro připojení po pevné nebo vytáčené lince potřebujeme k počítači připojit MODEM. Jeho úlohou je převést digitální (číselné) údaje z počítače na analogové (zvukové) údaje, které putují telefonní linkou a naopak. Rychlost odevzdávání pokynů a zobrazení požadovaných WWW stránek záleží potom na rychlosti práce modemu. Zvlášť hodně času vyžaduje přenos a zobrazení grafických útvarů, obrázků. Náklady na provoz Internetu se skládají z poplatků poskytovateli připojení a z plateb za telefonní linku.

Na obsah

Line

WWW (World Wide Web)

Co je to WWW? WWW (World Wide Web) je převažující služba na Internetu. Je založená na podpoře grafiky, textu a ostatních multimédií seskupených do www stránek graficky orientované zpracování informací, seskládaných do www stránek (viz Web Pages ) využívajících formátovaný text, grafiku, animace a zvuky. Významnou charakteristikou WWW jsou odkazy (viz link , hyperlink ), které umožňují přecházet z jedné stránky na druhou.

WWW je hypertextový, multimediální a uživatelsky přívětivý systém.

HYPERTEXTOVÝ – dokument (stránka) může obsahovat odkazy na jiné dokumenty, které se nacházejí kdekoliv na Internetu. Díky této vlastnosti funguje WWW jako jeden obrovský hyperdokument.

MULTIMEDIÁLNÍ – dokumenty nejsou omezeny pouze na texttové informace, mohou obsahovat obrázky, animace, video, zvuky, atd., cokoli se dá převést do digitální podoby.

UŽIVATELSKY PŘÍVĚTIVÝ – WWW předpokládá grafické uživatelské rozhraní-prostředí, kde je jednoduchá obsluha pomocí myši.

STRÁNKA – základním prvkem WWW je dokument, pro který se vžil název WWW stránky (page). Internetová stránky však může být libovolně velká a členitá, nejpředstavujeme si ji jako stránku formátu A4.

DNS adresy

 Každý počítač zapojený do Internetu má přidělenou jednoznačnou IP-adresu (Internet Protocol), která je nejdůležitější pro adresování v Internetu. Je to jednoznačná adresa daného počítače v síti. Tvoří ji čtyři čísla (každé v rozsahu 0 až 255) oddělená tečkami, např. 164.0.15.255. Protože pro člověka je na rozdíl od počítače téměř nemožné pamatovat si adresy více WWW stránek v této formě, byt vypracován systém, který člověku víc vyhovuje. Tímto systémem je systém doménových adres počítačů - DNS. Doménová adresa se skládá z několika řetězců znaků oddělených tečkami.

Doména má více úrovní (respektive řádů) a jednotlivé úrovně se oddělují pomocí tečky a čtou se odzadu.

  • doména I. řádu

  • doména II. řádu

  • doména III. řádu

  • a domény dalších úrovní...

Doména I. řádu Jedná se o nejvyšší úroveň, tzv. top-level doménu (TLD) neboli národní doménu. Pro Českou republiku je to .CZ, pro Polsko je to .PL, pro Německo .DE, atd.

Doména II. řádu Je ihned za národní doménou, například vasefirma.cz. Právě tato doména reprezentuje Vaši adresu na internetu.

Doména III. řádu (subdoména) Subdoména je rozšíření doménového názvu o další úroveň. Je ve tvaru např. shop.vasefirma.cz, kde shop je název domény III. řádu. Subdomény je možné vytvářet u domén II. řádu. Za domény III. řádu se již neplatí správci domény.

URL adresa a protokol

Abychom získali přístup k libovolné stránce na WWW, musíme znát, nebo alespoň odhadnout její umístění v Internetu - její adresu. Adresa není jen obyčejné označení, musí to být označení unikátní v celé síti WWW. Z tohoto důvodu má adresa přesně danou strukturu. Adrese na WWW se říká URL adresa (Uniform Resource Locator) a má následující strukturu:

protokol://označení_sítě.adresa.označení_země/

Protokol přenáší informace ze sítě Internet do vašeho počítače (určuje zdroj dat a způsob přenosu). Nejzákladnější protokoly jsou:

  • http - hyper text transfer protokol (pro přenos www stránek)

  • ftp - file transfer protokol (pro přenos souborů)

 

Na obsah

Line

 

Poslední aktualizace: 02.12.2004

webmaster